Napsali o nás
MF Dnes 9. 9. 2003
„…Vrcholem koncertu bylo jednoznačně provedení meditativního De Profundis estonského skladatele Arvo Pärta, jehož vokální dílo interpretuje na vynikající úrovni anglický The Hilliard Ensmble. Affetto právě v Pärtovi dokázalo, že snese i takovéto srovnání…“
Od pozdního středověku k moderně
Mužský vokální soubor „Affetto“ sklízí po koncertu na zámku ve Fockenfeldu okázalé ovace
[…] S ovacemi ve stoje se jen nerado loučilo publikum se zpěváky po jejich obsáhlém koncertu a třech přídavcích: čtyřčlenný vokální ansámbl „Affetto“ z Brna (CZ) doprovázený na varhany Martinem Jakubíčkem fascinoval a nadchl posluchače 138. zámeckého koncertu, na kterém zazněla díla od pozdního středověku až do doby současné v latině, angličtině a češtině. Kontratenor Jan Mikušek, tenoři Marek Olbrzymek a Vladimír Richter, stejně jako Aleš Procházka se svým hlubokým basem přesvědčili hned na začátku. Každou část Kodexu Speciálníku interpretovali patřičně energicky nebo něžně lyricky adekvátně jejímu obsahu. Neobyčejně upoutal kontratenor Mikušek disponující krásnou přirozenou barvou svého hlasu přebírající vysoké sopránové polohy. Umělecky a interpretačně nejdůležitějším dílem večera bylo „De profundis“ z pera ArvoPärta. Působivě vynikly kontrastující světlé a tmavé polohy, obrovské napětí vystupňované z tichého pianissima do ohromujícího fortissima.. Na závěr se umělci rozloučili úpravami spirituálů AmazingGrace, Nobodyknows a Stealaway […]
Potlesk mezi jednotlivými skladbami a ovace ve stoje po skončení koncertu
Čtyři vokální sólisté z ansámblu „AFFETTO“ z Brna s varhaníkem Martinem Jakubíčkem nadchli publikum v St. Blasien
AFFETTO sestavilo program z duchovních skladeb anonymních tvůrců 14. století a kompozic současných českých skladatelů, předneslo je v pořadí svého vzniku. Umělci se zabývají výkladem historické literatury a považují za legitimní vnášet do interpretací skladeb jejich vlastní duchovní, osobní a umělecké identity. K tomu také bezpochyby patří jejich brilantní pěvecká a ansámblová technika. V jejich podání zažívá posluchač mnohostrannou různorodost. Zpěváci ovládají nejrůznější techniky různých oborů, operní vzdělání mají do jednoho. Vše co prezentují (ať vícehlasý chorál, Schütze, Bacha, ArvoPärtha nebo spirituál Nobodyknows jako přídavek) je strhující, vše vychází z čisté intonace a přesného frázování každého ze sólistů,které neiritoval ani dlouhý dozvuk v st. blasijském dómu. Tyto kvality na sebe upoutaly především v poměrně komplikovaném čtyřhlasém motetu Venivereod Petruse Wilhelmi de Grudencz z 15. st., ve kterém je každá hudební linka podložena vlastním textem. Další obrovskou kvalitou Affetta je schopnost vcítit se do výpovědi svého kolegy, soustředěně sledovat jeho hudební linku a ze čtyř hlasů zformovat ansámbl tak, že výsledek je dokonalý.Uvážíme-li k tomu, že Affetto nemá uměleckého vedoucího, nýbrž všichni čtyři umělci se společně podílejí na utváření svých uměleckých idejí, je jejich výkon pozoruhodný. K hutnosti produkce přispěl Martin Jakubíček za varhanami, odkud propojoval jednotlivé kompozice krátkými meditativními improvizacemi. Tím jednotlivé hlasy a varhanní zvuk znamenitě splynuly v homogenní celek náboženského ladění, v pokoj a krásu.
A.Poscharsky-Ziegler, Oktober 2005
…Čtyři zpěváci souboru Affetto jsou ve Fockenfeldu díky svému druhému koncertu známi a oblíbeni jako specialisti na starou hudbu a taktéž jako mistři moderny: kontratenor Jan Mikušek se líbí ve svých průzračných výškách, měkce zaoblen dvěma tenory Markem Olbrzymkem a Vladimírem Richterem, utvrzen typicky východoevropským basem bezedných hloubek Aleše Procházky, který umocnil umělecký požitek tohoto a capella koncertu. […]
…Největší překvapení přinesla část vytvořená současnou hudbou, jako např. Jakubíčkovo Ave Maris Stella s disonancemi blízkými středověké hudbě. Vokální soubor Affetto se nazývá experimentálním díky svému pokusu přiblížit vzájemně styly a epochy do jednoho prožitku: přímo magicky toho dosahuje a i samotný Bach tak zní překvapivě moderně. Návštěvník zůstává s otevřenými ústy.
BadischeZeitung, 15.8.2006
„…. Pěvci si během koncertu s velkým umem pohrávali s ozvěnou kopule. Využití této čtvrté dimenze umocnilo atmosféru a svědčilo o kompetentním a vědomém zacházení s tóny tak, že vznikaly variované zvukové formace. Říkají si Affetto – vokálně experimentální soubor a dělali svému jménu jen čest. Vybrali si literaturu od 14. do 20. století a dokázali jejich jednotlivé charakteristiky tak krásně interpretovat, že jedno století podávalo ruku druhému…“
M. Pokora, Hudební rozhledy 6/2005
K Pražským premiérám 2005 – Praha, Rudolfinum
[…] Z hlediska generačního i z hlediska kompozičního směrování byla snad nejpestřejší suma hudby demonstrována na komorněji zaměřeném “brněnském” večeru v Sukově síni (11. 5.), jehož hlavním aktérem byl brněnský vokálně-experimentální soubor Affetto (kontratenor, dva tenoři, bas), tedy nápadně disponovaný čtyřlístek vokalistů, který si mohl troufnout i na tak virtuózní skladbu, jakou je vokální Concertino mladého Jana Meisla. […]
M. Kratochvíl, 3/2005 HIS VOICE
Pražské premiéry 10.-15. 4. 2005
[…] Máme dostatek interpretů, kteří se soudobé hudby nebojí a jsou schopni ji provést tak, že zaujme publikum. To je bezpochyby případ pěveckého kvarteta Affetto, které zkušenost se starou hudbou dokáže zúročit v hudbě nové a navrch přidává herecký talent. […]
Opera plus 6. 5. 2014
….Tak jako má hudba neomezené možnosti vyjádření, tak i Affetto na každém svém vystoupení dokazuje, že je schopno neomezených interpretačních možností.
Harmonie 3. 5. 2014
Pokud někdo z návštěvníků festivalu MusicOlomouc doposud pochyboval o tom, že soudobá hudba může být i zábavná a vtipná, poslední koncert s názvem Affetto & Akademici z Moravy obavy dokonale vyvrátil. „Vokálně-experimentální“ soubor Affetto totiž nezdobí pouze jedinečné hlasové dispozice, ale také herecký a komediální talent….
Žurnál Univerzity Palackého, duben 2014
Zpěvy z Kopanic olomouckého rodáka Jana Vičara nabídly ochutnávku folklóru uzavřené oblasti na moravsko-slovenském pomezí. Tři různorodé části rozproudily krev v žilách do té doby koncentrovaného publika, které se začalo hudbou vyloženě bavit bohatostí a nápaditostí lidové hudby ve Vičarově podání a v interpretaci Affetta.
Závěr koncertu patřil brněnským skladatelům Štědroňům. Z díla mladšího Miloše Orsona Stědroně zazněla skladba Pasemajá. Její název tvoří slogan zdánlivě nespojitelných literátů P. P. Pasoliniho, E. Jandla a K. H. Máchy. Štědroň využil mistrně hudební univerzálnosti ve spojení nespojitelného v krásném výsledku tří jazykových ostrovů – furlanštiny, češtiny a angličtiny.
Závěrečné Glosy ze Švejka Miloše Štědroně, které zpracovávají vtipné citáty z Haškovy knihy, byly dokonalou ukázkou neomezených možností, které hudba dává. Snad i hluchý by rozuměl, že „žízeň je následkem včerejší žízně, z toho se jeden jen tak nevylíže“. Po zásluze byla kompozice odměněna dlouho trvajícím potleskem a nadšenými výkřiky pobaveného a spokojeného publika.
Závěrečný koncert MusicOlomouc, o který se postaral vokální soubor Affetto, byl svým spádem a dramaturgickým sestavením jednoduše strhující.